Lokální názvoslovné systémy
Nejstarší názvoslovný systém vznikl na Žižkově. / Zdroj: Ústřední archiv zeměměřictví a katastruLokální systémy pojmenování ulic vznikly v Praze v 19. století. Obliba pojmenovávat sousední ulice v jedné oblasti podle souvisejících událostí, osobností, obcí, rostlin či v místě obvyklých názvů přetrvává v hlavním městě dodnes.
Historie názvoslovných systémů
Nejstarší názvoslovný systém vznikl v roce 1872 na Žižkově, kde byly názvy ulic spjaty s husitským hnutím. Úředně pojmenovány zde byly ulice Husova, Poděbradova či Žižkovo náměstí. Mezi lety 1892–1900 vznikl názvoslovný systém také v Nuslích. Ulice zde byly pojmenovány podle starých českých, polských a dalších slovanských knížat i mytologických osobností (Boleslavova, Čestmírova, Jaromírova, Křesomyslova, Mečislavova, Mojmírova, Oldřichova, Svatoslavova). Vytváření názvoslovných systémů bylo později oblíbeno vždy, a to jak v období 1. republiky (kdy vznikl např. systém pojmenování dejvických a bubenečských ulic připomínající místa a události 1. světové války nebo Jiráskova čtvrť, ve které názvy ulic vycházejí z díla Aloise Jiráska), tak i po roce 1945, a to zejména v období od 60. let 20. století, kdy začala vznikat velká pražská sídliště s celým hroznem ulic, které bylo třeba naráz pojmenovat (Krč, Zahradní Město, Barrandov aj.). Tehdy se takové systémy staly takřka nutností, protože vymyslet vhodné názvy pro stovky ulic najednou skutečně není jednoduché. Pro okrajové městské části byl doporučen typ pojmenování tvořený podle měst a obcí, případně i podle krajových označení (např. Hanácká, Valašská), který je vhodný také z hlediska jazykové praxe. Proto bylo území Prahy rozděleno na 4 sektory, přičemž každý sektor měl přidělené jednotlivé okresy republiky, z jejichž názvů měst a obcí mohly jednotlivé Obvodní národní výbory a Místní národní výbory v případě potřeby čerpat názvy ulic. Reálný stav pak ukázal, že se v případě připojených obcí stal tento typ pojmenování nikoli doplňujícím, ale spíše převažujícím. Dnes jsou do vzdálenosti zhruba 80 km od Prahy téměř všechny názvy obcí obsaženy v pražském uličním názvosloví.
Výhody, nevýhody a účel
Názvoslovné systémy mají velkou výhodu: vcelku neomezenou možnost přidávat další názvy ulic podle toho, jak výstavba pokračuje. Výhodné je z tohoto hlediska zavádění politicky neutrálních názvů (jako např. podle již uvedených obcí nebo rostlin), neboť při politických změnách nevyvstává tlak na přejmenování, a tudíž jsou takové názvy ulic velice stabilní, což je pro orientaci i občany nanejvýš žádoucí. Zcela nevýhodným z výše uvedeného hlediska se ukázal názvoslovný celek zvolený podle ruských spisovatelů – revolučních demokratů, a zejména představitelů různých komunistických či dělnických hnutí z různých období na sídlišti Horní Měcholupy v polovině 70. let 20. století (Mikojanova, Gramsciho, Hočiminova, Togliattiho aj.). Tento systém byl zcela nahrazen v roce 1993 pojmenováním podle italských měst a různých sportů (ve stejném pořadí: Janovská, Boloňská, Horolezecká, Sáňkařská aj.). Podobný osud potkal sídliště Černý Most II, kde byly v roce 1981 ulice pojmenovány podle zahraničních komunistických funkcionářů (Švernikova, Kuzněcovova, Komjatova aj.) a v roce 1991 došlo k jejich kompletnímu přejmenování podle československých válečných letců, účastníků protifašistického odboje (ve stejném pořadí: Ocelkova, generála Janouška, Šromova aj.).
Systémy dnes
V zavedených názvoslovných systémech se pokračuje dodnes, přičemž se stále objevují i nové. Tak např. Sluneční čtvrť (vzniká od roku 2001) nebo obytný soubor Harmonie (vzniká od roku 2004). Zajímavým nápadem je navazování na názvy ulic na Zahradním Městě v oblasti tzv. Nového Zahradního Města, kde jsou od roku 2006 užívána jména botaniků žijících zejména v minulých staletích (Mikanova, Mattioliho, Velenovského, Kamelova). Stávající názvoslovné systémy jsou rozvíjeny nejčastěji v souvislosti s potřebou pojmenování nově postavených ulic – např. v Malešicích (názvy související s Karlovou univerzitou), v Pitkovicích (názvy podle hub), v Hostivaři (názvy podle hlavních měst evropských států) a jinde. Stále oblíbené jsou také názvy podle obcí (Letňany, Ďáblice, Újezd nad lesy, Vinoř, Jinonice, Sobín, Zličín aj.), osobností (Kolovraty – výtvarní umělci, Satalice – čeští herci, Černý Most – letci RAF), bylin a rostlin (Kolovraty, Křeslice) či podle ptáčků (Březiněves). Zajímavé názvy přináší snaha o upozornění na místní historii, jako např. ve Štěrboholech, kde ulice Dragounská, Granátnická či Laudonova připomínají bitvu u Štěrbohol v roce 1757. Příhodná pojmenování vznikají také ve Kbelích a Ruzyni, kde uliční názvy podle průkopníků letectví evokují místní letiště (Blériotova, Kašparova, Laglerové aj.). Praha má zhruba 140 lokálních názvoslovných systémů.
Výjimky, rozpory a nejasnosti
Snahy o vytvoření názvoslovného systému nejsou a nemohou být v rámci Prahy bezvýhradně určující – nelze automaticky předpokládat, že např. ulice Borůvková je na Zahradním Městě, protože se jmenuje podle rostliny (Borůvková je v Křeslicích), nebo Helsinská v Hostivaři, kde jsou ulice pojmenovány podle hlavních evropských měst (Helsinská je v Třebonicích).
Příkladem může být také pojmenování ulic podle kalendářních měsíců. Roku 2005 byly v Ďáblicích pojmenovány ulice Březnová, Červencová, Červnová, Srpnová, Zářijová a Prosincová proto, že už se tu nacházely ulice Květnová (1971) a Říjnová (1971) – ty ovšem byly nazvány podle historických událostí, které se v nich staly (květnové povstání 1945 a říjnová revoluce 1917). Navíc stejně není možné použít v Ďáblicích zbývající měsíce, protože Lednová s Únorovou jsou již v Nedvězí (první od roku 2001, druhá dokonce už od roku 1974) a Listopadová v Dolních Počernicích (od roku 1992). V této chvíli chybí už jen Dubnová (vynechání tohoto měsíce má zřejmě ryze praktický důvod – na Hájích existuje od roku 1978 ulice Dubnova, rozdíl v názvu by pak představovala pouze délka písmene „a“, tudíž by mohlo snadno docházet k záměně).
Je však otázka, zda jsou tyto lokální tzv. urbanonymické systémy vždy zcela vhodné a zda skutečně usnadňují orientaci. Kromě výše uvedených příkladů ne úplně systémových pojmenování může také docházet k tomu, že si lidé budou názvy plést a místo usnadnění orientace budou jen vědět, že ulice se jmenuje po nějaké vesnici, houbě, rostlině apod. A to nemluvíme o záměně podobných názvů, jako např. v Křeslicích (U Vlasačky – Za Vlasačkou – Na Vlasačce).
Systémy – jediná možnost do budoucna?
Nicméně v kontextu situace, kdy v Praze vznikají takřka denně nové ulice a každá musí mít svůj jedinečný, nezaměnitelný a neopakující se název, je úkol najít takový nový, neotřelý, dobře se vyslovující, jednoduše a jednoznačně se píšící a nejlépe ještě pěkný název téměř nadlidský (vezmeme-li navíc v úvahu, že téměř 8 tisíc názvů již bylo použito). Názvy mnoha rostlin jsou již vyčerpány, téměř všechny obce do vzdálenosti desítek kilometrů od Prahy již mají svou ulici, podobně jako významné osobnosti a už i stará pomístní pojmenování „docházejí“. A proto budou mít jistě i v budoucnosti tyto lokální názvoslovné systémy se všemi výhodami i nevýhodami své místo v pražském uličním názvosloví.
