Vývoj označení ulic v terénu

Nejstarší dochované označení na stěně Svatojiřské baziliky na Pražském Hradě. / Zdroj: Marek Lašťovka

Jak se v Praze měnily uliční tabulky? Od malovaných nápisů na zdi přes smaltované cedule až po moderní design – označování pražských ulic má za sebou dlouhý vývoj. Tento článek vás provede základními proměnami uliční navigace od domovních znamení až po dnešní podoby tabulek, které mnohdy skrývají zajímavé příběhy.

Domovní znamení na domě U černého slona na Malé Straně. / Zdroj: Marek Lašťovka

Domovní znamení

Nejstarší orientační pomůckou ve městě k vyhledání nejen konkrétního domu, ale následně podle něj také přilehlé ulice, byla domovní znamení, která byla většinou snadno zapamatovatelná a mnohá z nich jsou na domech zachována dodnes.

Původní označení Jánského vršku pocházející pravděpodobně z doby okolo poloviny 19. století. / Zdroj: Marek Lašťovka

Nápisy na stěnách domů

Označení uličních názvů v podobě černých nápisů na stěnách pražských domů se objevila po jejich úředním zavedení koncem 18. století. Nápisy byly dvojjazyčné, česky a německy, obojí novogotickým písmem. Dodnes jsou dochovány dva – v Jiřské a v Harantově ulici (tehdy Dominikánské). Někdy během 19. století pak byly názvy ulic vyznačovány na fasádách domů novým typem černých nápisů. Opět byly dvojjazyčné, český název humanistickým, německý novogotickým písmem. Provázela je tehdy i čísla popisná domů, které v této ulici či její části ležely. Označování se tehdy provádělo „razítkováním“ přes šablonu, jak je patrné z reklamního letáku firmy Michael Winkler z Vídně, která se i v Praze podílela minimálně na jejich renovaci.

Torzo litinové tabulky pravděpodobně Poříčského sadu (nápis ve tvaru Sad Poříčský), později sadů Jana Švermy. Tento typ tabulek byl používán na přelomu 19. a 20. století. / Zdroj: Muzeum hlavního města Prahy, sign. H 339 984.

Uliční tabulky

Od poloviny 19. století se začaly prosazovat kovové tabulky. Po přejmenování Václavského a Karlova náměstí a Karlovy ulice předkládal Stavební úřad již v roce 1849 návrh a rozpočet na 21 tabulek ze zinkového plechu. Od roku 1868 měly být užívány kovové tabulky jednotně. Bohužel není z pramenů úplně jasné, kdy k naplnění jednotného označování ulic opravdu došlo (zdá se, že tabulky a nápisy na zdech byly po delší dobu užívány paralelně). Nejstarší tabulky byly ploché, obsahovaly pouze název ulice, který z tabulky plasticky vystupoval, stejně jako dodnes užívané ozdobné rámování. Názvy ulic byly původně česko-německé, od roku 1894 měly být výhradně česky. V témže roce byla také kodifikována podoba tabulek: v barevné kombinaci bílé písmo v červeném poli s modrým lemováním. Tabulky byly mnohde umisťovány přímo přes starší nápisy, vzhledem k jejich velikosti je však zakrýt nemohly.

Dochovaná tabulka názvu ulice Valdenských (dnešní Kroftova) z doby okupace. / Zdroj: Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. H 058 012.

Kromě názvu ulice se na tabulkách v blíže neurčené době objevilo římskými číslicemi vyvedené číslo pražské čtvrti. Patrně od roku 1922 se vedle římského čísla městské části začalo objevovat i jméno katastrálního území. Pravděpodobně až tehdy také vznikly vypouklé tabulky, jak je známe dnes. Do dnešní doby se varianty těchto označení měnily podle správních reforem proměňujících čísla a počet pražských městských částí. Když se v roce 1960 změnilo správní členění Prahy na 10 obvodů, stalo se katastrální území spolu s číslem tohoto obvodu nedílnou součástí uliční tabulky, a i přes další vývoj a narůstání počtu pražských městských částí se tento způsob označení udržel doposud.

Tabulka na Roztylském náměstí z období první Československé republiky respektuje číslování čtvrtí římskými číslicemi z let 1922–1949. / Zdroj: Marek Lašťovka

Doba okupace

Přerušení vývoje tohoto označení představovala pouze doba mezi lety 1940–1945, kdy bylo okupační správou nařízeno v Praze ulice opět označovat dvojjazyčně česky a německy, v němčině se vrátilo gotické písmo, tabulky byly vyvedeny bílým písmem a rámováním na červeném poli. Obsahovaly i katastrální území a číslo čtvrti. Tyto tabulky byly mnohde živelně odstraněny během Pražského povstání. Poté se označování ulic vrátilo k předválečnému stavu.

V okrajových částech Prahy místy přetrvávají tabulky ulic z období před připojením obce k Praze, zde nebušická ulice U Pohádky. / Zdroj: Marek Lašťovka

Řád pro označování 1960

V souvislosti se správní reformou schválila rada Ústředního národního výboru v roce 1960 Řád pro jednotné označování veřejných prostranství a číslování domů , který stanovil způsob i ochranu označování. Podle něj byly uliční tabule s názvem veřejného prostranství plechové, červeně smaltované s modrou obrubou, obdélníkové o délce 80 cm a výšce 40 cm. Název byl uveden bílými písmeny vysokými devět cm, označení katastrálního území a městského obvodu pak písmeny vysokými pět cm. Tento řád byl ovšem zrušen usnesením zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 1999.

Současná podoba uličních tabulek. / Zdroj: Marek Lašťovka

Jednotný vzhled 2012

V roce 2012 byl pak usnesením rady hlavního města Prahy schválen jednotný vzhled uličních tabulí na území hl. m. Prahy podle grafického manuálu, který vytvořili studenti Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Filip Kraus, Jan Kříbek, Jan Novák a Vojtěch Říha pod vedením Mgr. Filipa Blažka. Grafický manuál respektuje tradiční provedení tabule a zavádí novou speciální sadu písma na tabule „Smalt“. Město Praha zamýšlelo také grafickou podobu tabulky registrovat jako průmyslový vzor a zabránit tím jejímu zneužívání, protože se na mnohých místech objevují tabulky pro prostranství či domy, které nejsou úředně pojmenovány, a mohou tak působit zmatek. Z mnoha důvodů však celkovou podobu cedulí chránit nelze, lze ochraňovat pouze výše uvedené písmo. Pro hlavní město Prahu dodávají nyní tabule a tabulky dvě smaltovny, a to Smaltovna Gaen v Praze-Hlubočepích a smaltovna SMALT, s. r. o., v Želechovicích.

Dnes můžeme po celé Praze nalézt označení ulic z nejrůznějších dob, protože v žádné době nebyly tabulky vždy vyměněny všechny. Někde jsou dodnes umístěny tabulky z doby před připojením ulice k Praze, a mají tak proto jinou podobu. V poslední době se také objevují levnější plastové cedule.